Jádro a forma sídla, Třebom

19. dubna 2013 v 19:41 | Tomáš Gábor |  Workshop
Obec Třebom se v současné době nachází na samém konci Prajska, ve výběžku hranice České Republiky s Polskem. Spojuje obec Kietrz a Sudice historicky funkční a velmi využívanou silnicí. Toto postavení spolu s odmítnutím obce vstoupit do Sdružení Hlučínsko způsobilo, že je v současné době neaktivní obcí s velkou nezaměstnaností a stagnujícím počtem obyvatel.
Velmi důležité je postavení statku ve struktuře obce. Rozděluje tak celou obec na část centrální ( návesní) a zemědělskou, kde sedláci bydleli a hospodařili. Návrh spočívá v dobudování historické struktury obce zástavbou kolmou k silnicím, které vymezují náves z obou stran. Doplněním stávající struktury nedochází k dalšímu zbytečnému rozšiřování obce za hranice území, ale pouze se doplňují místa, která vznikla po původní zástavbě. Vznikají tak nové kumulační body a dochází k ucelení celé struktury.
 

RDZEŃ I FORMA JEDNOSTKI URBANISTYCZNEJ

30. března 2013 v 16:55 | Jagoda KUS |  Workshop
RDZEŃ I FORMA JEDNOSTKI URBANISTYCZNEJ
W ramach międzynarodowych warsztatów odbytych w listopadzie studenci zmagali się z przeróżnymi problemami architektoniczno - urbanistycznymi terenów przygranicznych. Inwentaryzacja opracowywanych miejsc, zapoznanie się z materiałami (prezentacjami), opowiadane historie umożliwiły każdej z grup zmierzenie się z terenem a co za tym idzie problemami z nim związanymi. Teren Euroregionu Silesia teoretycznie rzecz ujmując spójna całość, praktycznie obszar przedzielony umowną linią (granicą polsko-czeską) rozdzielając to co naturalnie jest połączone.
W ramach Naszego tematu dotyczącego części centralnej analizowanych miejsc oraz ich struktury urbanistycznej badaliśmy związki i zależności pomiędzy obszarami. Po przeprowadzonych badaniach/ analizach wytypowaliśmy 4 główne struktury urbanistyczne - zabudowa XX wieczna, struktura liniowa, struktura centralna oraz centrum wsi. Przyporządkowanie każdego z analizowanych obszarów do danej struktury urbanistycznej pomogło w późniejszej analizie oraz pracy projektowej nad nim. Z racji, iż zajmowaliśmy się terenami przygranicznymi zadanie, które sobie wytypowaliśmy dotyczyło znalezienia odpowiednich struktur urbanistycznych zarówno po stronie czeskiej jak i polskiej. Linia rozgraniczająca państwa na przestrzeni wieków zmieniała się dlatego też jesteśmy w stanie odnaleźć podobne pierwiastki, jednostki urbanistyczne po przeciwnych stronach granicy. Starając się rozpracować konkretne miejscowości analizowaliśmy ich historyczne uwarunkowania i powiązania, kierunki rozbudowy oraz przyszłościowo planowanie przestrzenne dla danego obszaru. Biorąc pod uwagę dyskusje, zebrane materiały, wspólne analizy, rysunki oraz wiedze nabytą podczas inwentaryzacji miejsc byliśmy w stanie połączyć wszystkie materiały w spójną całość mającą odniesienie zarówno dla terenów przygranicznych czeskich jak i polskich. Oprócz wewnętrznych relacji przestrzennych poddawaliśmy analizie również zewnętrzne - infrastrukturę drogową, odniesienie względem innych jednostek. Efektem końcowym wspólnej pracy grupowej było przedstawienie multimedialnej prezentacji przez jej twórców.
W ramach międzynarodowych warsztatów poruszaliśmy ważne tematy zarówno architektoniczne jak i urbanistyczne. Niewątpliwie odbywane dyskusje pomogły nam w zrozumieniu problemów oraz wzmocnieniu świadomości z jakimi mieszkańcy obszarów przygranicznych muszą się zmagać. Wspólnie staraliśmy się wybrać najlepszy tok ideowy i projektowy dla danych obszarów.

Autor:
Jagoda KUS,
Gliwice, Polska

Jádro a forma sídla_opraveno

25. března 2013 v 11:07 | Pavla Franková |  Workshop
Jádro a forma sídla

Zadání skupiny č. 4 s tématem Jádro a forma sídla spočívalo ve zpracování návrhu korekcí a doporučení pro jednotlivá sídla oblasti Prajzska na základě znalosti historických souvislostí i soudobých tendencí. Nahlížení na vesnice jako součásti širšího systému, pochopení jejich geneze a širších souvislostí nám pomohlo odkrýt některé místní jevy, které mohou být skrytým potenciálem vesnic.

Podle Bohuslava Blažka1 je zdánlivě zastaralý venkov právě tím místem, které v současném světě na pokraji biologického i psychického kolapsu náhle nabízí šanci regenerace nebo i uzdravení. Lidé znovunacházejí kvality bydelní na venkově, avšak původní vazby na půdu, krajinu a vesnické zvyklosti jsou značně zpřetrhány. Schází pak základní kultivace prostředí, společné hodnoty i participace obyvatel.

Historické území opavského knížectví v Horním Slezsku je specifické starým osídlením a prolínáním kultury polské, německé a moravské. Rozdělením Slezska r. 1742 došlo k nepřirozenému rozdělení původního historického území a obyvatelstva.

Základními půdorysnými typy vesnic v oblasti jsou obměny uličního a návesního charakteru. Zejména ulicový půdorys se vyskytuje ve své čisté formě nebo se rozšiřuje v dlouhou náves. Jindy se vytváří návesní vesnice s uzavřenou nebo nedokonalou návsí. Obměnou ulicového půdorysu bývá i půdorys lánový tam, kde vlivem terénu není možné vytvořit dvě protilehlé řady domů. Dalším vývojem a vnitřní kolonizací mění se původní půdorys na půdorys hromadný nebo nepravidelný.2

Rozčlenili jsme si jednotlivá sídla na daném území do kategorií uličních, lánových, návesních a pravidelně založených struktur a vybrali zástupce jednotlivých kategorií na české i polské straně hranic. Na těchto konkrétních příkladech jsme analyzovali původní strukturu i dnešní stav, zaměřili jsme se především na centrální části jednotlivých sídel a pokusili jsme se nastínit možné úpravy a doplnění při dalším rozvoji vesnic. Pro strukturu návesní jsou to na české straně obec Třebom, na polské straně Ściborzyce Wielkie. Zástupci struktur s přesně vytyčeným jádrem jsou pak obce Sudice na straně české a Krzanowice na polské. Zástupcem většího města je Hlučín, jehož polským ekvivalentem by mohla být Kietrz. Postup práce v konkrétních případech je popsán níže.
Mezi obecné principy můžeme zařadit zachování a podporu místního rázu pro zachování rozmanitosti - diverzity jako jednoho ze zdrojů stability ekosystémů. Naopak vysoce zranitelné jsou monokulury výstavby katalogových domů. Normování je vlastně tendence k unifikaci, kdežto kutilství, lidová vynalézavost, tvorba z místních zdrojů a pro místní podmínky, tedy v duchu genia loci, to vše jsou projevy zvyšující schopnost přežití nabízející možnosti uplatnění pro co nejširší škálu lidí v místě žijících.3

Dalším nosným bodem je respektování hranic zastavěné části obce, omezené vstupování do volné krajiny a potlačení potřeb budovat nové komunikace. Pro novou zástavbu je potřeba hledat nejprve prostorové rezervy v existující zástavbě, které jsou v současné době na daném území značné. To však neznamená, že by měly být bezmyšlenkovitě zaplněny všechny mezery v zástavbě. Tyto césury mohou být charakteristickým rysem daného sídla a jejich tupé zastavění by vedlo k narušení obrazu obce. Případné rozšíření obce mimo hranice by bylo předmětem další etapy, přičemž ne vždy je vhodné k tomuto kroku vůbec přistupovat. Toto řešení také odpovídá ekonomicky výhodným požadavkům i tradičním zvyklostem na vesnici - prostému principu recyklace: na venkově nebývalo nic, co by se stalo pouhým odpadem, všechno se vracelo do životních cyklů.

Velký důraz je kladen především na jádro, jakožto nejvýznamnější a nejexponovanější prostor. Na návsi se odedávna odehrával každodenní i sváteční život obce. Z tohoto důvodu věnovali občané úpravě obce náležitou pozornost. Náves byla vždy vizitkou hospodářské, společenské a kulturní úrovně obce, ale často je dnes nejméně čitelným místem, neboť se do něj obvykle z celé obce nejvíc vepsaly různé historické tlaky a zlomy. Zachování a obnova hodnotné historické zástavby, zvláště ucelených skupin domů, se zřetelem k půdorysné stopě a architektonickému řešení objektů, dosavadního měřítka vesnické zástavby, spolu s vymezením linie jádra a vhodným doplněním objemů obnovuje základní hodnoty prostoru. Při parcelaci pak uvažujeme prostorové navázání na stávající urbanistické formy sídla ve vazbě na existující komunikace. Klíčem pro případnou parcelaci může být nalezení původního modulu obce (jednoho lánu), který byl nastaven při zakládání vesnice lokátorem a který se v každé obci trošku liší.

Nově navržené objekty by měly spoluvytvářet veřejný prostor. Jejich provedení předpokládáme v soudobé interpretaci estetických pravidel místních forem zástavby. Výsledkem by mělo být harmonické začlenění nových objektů. Mezi citlivé prvky řadíme zejména: zachování historické půdorysné stopy, proporcí půdorysných, proporcí fasád, objem, tvar střech, dostavby k stávajícím objektům, hledání vhodných způsobů využití stávajících objektů a možnosti jejich úprav. Tradiční poopavská či slezská forma domu má převážně štítovou orientaci. U větších usedlostí stává rovnoběžně s hlavní budovou i výměnek, rovněž obrácený štítem do ulice. Oba štíty jsou spojeny plotem nebo zdí s vraty a dveřmi, které uzavírají otevřený dvůr, vzadu často uzavřený příčně situovanou kolnou nebo zděnou stodolou.4

Kromě vnitřních prostorových a strukturálních vazeb jsou důležité i vazby vnější, pozice v síti ostatních sídel a jejich vzájemné propojení. V koncepci rozvoje dopravní infrastruktury po r. 2018 figuruje návrh čtyřproudové rychlostní komunikace č. R56 z Ostravy do Opavy a doplnění komunikace mezi Hněvošicemi a Třebomí ve směru Opava - Racibórz. Tyto rychlostní spojení staví okolní vesnice do pozice výhodné pro bydlení (kvalitní dopravní dostupnost větších měst: Ostrava, Opava). Výstavba bez vazeb na současné struktury sídla, absence záchytných bodů, celky dolepené na okraje vesnic vytváří neuspokojivý prostor "sídelní kaše", který drasticky mění tvář a stávající strukturu obce. Cílem je vyvarovat se tohoto negativního trendu a na příkladech konkrétních vesnic doložit doporučení pro způsob rozvoje sídla umožňujícího zástavbu s minimem negativních vlivů.

1 BLAŽEK, B. Venkovy, str. 63
2,4 KNOPP, A. Stavby a krajina mají svůj řád, str. 190
3 BLAŽEK, B. Venkovy, str. 73

Použitá literatura:

BLAŽEK, B. Venkovy, Šlapanice: ERA, 2004, 184s. ISBN: 80-86517-90-X
BLAŽEK, B Venkov, města, média Praha : Sociologické nakladatelství, 1998, 362s. ISBN:80-85850-59-1
HNILIČKA, P. Sídelní kaše: otázky k suburbánní výstavbě kolonií rodinných domů. Brno: Era, 2005. 131 s. ISBN 80-7366-028-8
KNOPP, A. Stavby a krajina mají svůj řád, Brno: Ústav územního rozvoje, 1994, 211 s.
MAIER, K. Právní nástroje a reálné možnosti ovlivnit suburbanizaci. in Sýkora, L. Suburbanizace a její sociální, ekonomické a ekologické důsledky. Praha: Ústav pro ekopolitiku, 2002. 191 s. ISBN 80-901914-9-5.
MENCL, V. Lidová architektura v Československu. Praha: Academia, 1980, 630 s.
SÝKORA, J. Územní plánování vesnic a krajiny. Praha: ČVUT, 2002. 226 s. ISBN 80-01-02641-8
ŠKABRADA, J. Lidové stavby: architektura českého venkova, Praha : Argo, 1999. 246s. ISBN: 80-7203-082-5
JABLONSKÁ, L. SLOVÁČKOVÁ, K. ZYMÁKOVÁ, Z. RUSSE, T. FRANKE, D. Územní studie Šumava, urbanistická rukověť, 2010
JABLONSKÁ, L. SLOVÁČKOVÁ, K. ZYMÁKOVÁ, Z. RUSSE, T. FRANKE, D. Územní studie Šumava, architektonická rukověť, 2010
 



Krajina a kulturní fragment v krajině, periferie sídla - opravený

23. března 2013 v 7:53 | Jiří Papoušek |  Workshop
Pro zpracování práce tematizované na krajinu a speciálně na kulturní fragment v krajině nás v první řadě zajímalo, jakým způsobem si budeme definovat pojem kulturní fragment. Pro naši práci jsme jej popsali jako jakoukoli stopu lidské činnosti, která se projevila, nebo projevuje v krajině, mohou to být děje, stavby, nebo jiné zásahy do do té doby nepolidštěné krajiny. Toto byl první z cílů, který jsme si potřebovali definovat, dále jsme stanovily cíle: Rozdělení si jednotlivých fragmentů do skupin a jejich případnou analýzu a dále jsme si vytkli za cíl návrh řešení reprezentantů z jednotlivých skupin fragmentů.

Ve zkratce se dá říci, že kulturní fragmenty si můžeme rozdělit na plošné fragmenty (jejichž představiteli mohou být: lesy, hospodářství, průmysl), dále na liniové fragmenty (aleje, stezky a cesty, linie opevnění) a bodové fragmenty (statky, artefakty, hřbitovy a rybníky). V naší práci jsme se záměrně vyhýbali koncentrickým sídlům - obcím a městům, protože sídla a jejich centra bylo nosné téma jiné skupiny i když do skupiny lidských zásahů v krajině rozhodně spadají také.

V první řadě před dalšími analýzami jsme se zamysleli nad situacemi a prostředky, které ovlivnili civilizaci, před tím než stihla ona ovlivňovat krajinu, jako jsou morfologické zákonitosti, které tvořily přirozené hranice oblastí. Historické utváření krajiny z Polské strany mořem, a z České strany vrásněním masívu. Toto se projevuje na obrazu i nedotknuté
krajiny, na hustotě zalesnění a později i na formě hospodaření.
Pro plošné fragmenty byly tyto prvotní premisy nejdůležitější, protože, jak zalesnění reaguje na tvarosloví krajiny a její využitelnost, tak i průmysl v podobě těžby nerostného bohatství reaguje primárně na výskyt ložisek, která byla dána právě jednotlivými morfologickými ději. V této části jsme si jako reprezentanta plošného fragmentu vybrali jeden z vytěžených lomů a v náznaku řešení ukazujeme možnosti trvale udržitelného řešení takovéto oblasti. Právě trvale udržitelný rozvoj (útlum) je pro nás důležitý, pro správnou práci s krajinou a adekvátně vynakládané finance na její rekultivaci. Dále se v práci s plošnými útvary - lesy soustředíme na vhodné lokace pro nové osázení a po zdůvodnění
tyto lokace vybíráme.

Při analýze liniových prvků jsme si všimli zásadní linie obranných pevností, táhnoucí se podél česko-polské hranice, Tato linie, je charakteristická pro tuto oblast a můžeme říci, že ji nějakým způsobem identifikuje a utváří dodnes. Pracovali jsme na návrhu spojení této linie spolu s dalšími obrannými pevnostmi i z jiného období a vytvoření tak turisticky atraktivního a o historii vypovídajícího celku. Další významnou skupinou byly cesty a de facto i stromové aleje kolem nich. Je patrné, že na České straně se vyskytují téměř všude kolem důležitých cest a z několika různých významů a naproti tomu na Polské straně je jich jenom zlomek. V práci navrhujeme propojení a doplnění alejí a jejich navázání na zemědělskou prvovýrobu a tím multiplikování jejich účinku.

Poslední skupina jsou bodové fragmenty, jsou dozajista nejvíce citelné v kontinuu krajiny, jsou nejsnáze viditelné a zařaditelné. Nejvíce ovlivňující pro nás byly statky, jsou opět charakteristické pro oblast a jejich umístění a formu jsme podrobily bližší analýze. Z té nám vyplynulo, že si můžeme statky rozdělit do tří skupin, statky závislé na sídlech, statky
částečně nezávislé, ale stále komunikující s přilehlým sídlem a statky zcela vyčleněné ze sídla. Toto rozdělení můžeme vztáhnout především na Českou stranu Prajské, pokud bychom zkoumali rozdíly mezi Českou a Polskou stranou, tak jsou dány především formou hospodaření z historie po současnost. V práci dále rozvíjíme několik variant využití jednotlivých statků a jejich konverzi v závislosti na jejich umístění. Rybníky a jejich umisťování podléhá dlouholetým znalostem krajiny. Rybníky a nádrže poté významným způsobem obraz krajiny pozitivně ovlivňují a stejně tak napomáhají hospodaření v místě.
V návrhu naznačujeme možné umístění do vhodných míst nových vodních ploch případně místa, kde rybníky byly a zanikly a možná by si zasloužily obnovení. Velmi důležitá je pro místní obyvatelstvo víra a s ní jsou spjaté mimo kostelů stojících obvykle v centrech sídel i hřbitovy. Rozdělili jsme je podle umístění - mimo sídlo a v sídle a poukázali jsme na jejich úlohu a obraz v současné společnosti. Poslední skupinou bodových fragmentů pro nás byly artefakty. Tyto jsme si také rozdělily, zjistily důvod vzniku a jejich umístění, Mohou nám napovědět něco o historii kraje a událostech v místě. Tím nezpochybnitelně dochází k většímu poznání oblasti a silnějšímu sepjetí obyvatel s krajem. Závěrem jsme vytipovali
události nepřipomenuté, které by si podle našeho názoru zasloužily připomenout a místa se zaniklými artefakty vhodné pro obnovení.

Naše práce se soustředila především na poukázání na jednotlivé prvky a vysvětlení, nebo připomenutí jejich významu a důležitosti v obrazu krajiny. Práce byla zpracována téměř analytickou formou a názorně pomocí obrazových příloh a map dokumentuje řešenou problematiku pro splnění vytyčených cílů. Z matice vzniklé sumarizací jednotlivých skupin můžeme vyčíst, že čím je lidský zákrok agresivnější a objemnější, tím více si do budoucna zasluhuje údržby a nových vynaložených nákladů. Tento fakt není nijak objevný, pouze potvrzuje pravidlo.


Použitá literatura:
BAŠE, M. Obnova a rozvoj venkova, ISBN 80-86517-90-X. 7.
NĚMCOVÁ, V. Ekonomická pozice venkovských okresů české republiky, diplomová práce
PERLÍN, R. Venkov, typologie venkovského prostoru.
MENCL, V. Lidová architektura v Československu, Academia, Praha 1980, 1. vyd. ISBN 80-7090-070-9
HNILIČKA, P. Sídelní kaše: otázky k suburbánní výstavbě kolonií rodinných domů. Brno: Era, 2005. 131 s. ISBN 80-7366-028-8.

V Ostravě dne 20.3.2013 - Jiří Papoušek

Anotace textu do publikace

20. března 2013 v 12:49 | Prof. Ing. arch. Mojmír Kyselka, CSc. |  Rakousko-česko

Inspirační zdroje

V předjaří1990 propukla oboustranná euforie z otevření dosud železně střežené hranice mezi ČSR a Rakouskem. Ještě však s celníky a pasy. Učitelé a studenti Institutu prostorového plánování Technické university Vídeň (TU W) připravili exkurzi "Grenzenlos" a postupně se setkával s kolegy na maďarské, slovenské a moravské hranici. První setkání s učiteli FA VUT Brno proběhlo v Mikulově a jeho podzemí, ale jen v duchu kolegiálního nadšení.

Podstatnějším impulzem byla pracovní exkurze učitelů a studentů FA na německou UNI Kaiserslautern v březnu 1991. Město leží nedaleko hranic Francie a škola mj. předvádí regionální územní plány spojující určité malé regiony Německa a Francie - ještě před 25 lety odvěkých nepřátel. Avšak ta území jsou realizována a prosperují: využívají daňových a tarifních výhod obou zemí, bez bariér. Idea podobné integrace některých hraničních regionů jižní Moravy a Dolního Rakouska dostává obrysy. Proti většině hranic Čech zde nejsou geomorfologické, vodní a lesní překážky mezi sousedícími státy a národy s blízkou tisíciletou historií.

Příprava koncepce

Nikoliv ústav urbanizmu, ale architekti ústavu venkova FA VUT koncipují v září 1991 záměr příhraničního regionálního plán pro získání dotaci z grantu "Aktion" určeného výhradně na česko - rakouskou spolupráci. Postupně angažují vedoucí učitele Institutu městského a prostorového plánování TU W. Ti na počátku váhají s určitým despektem k neznámé škole a problematice nevyzkoušené spolupráce. Během zimy a jara 1992 přebírají hlavní iniciativu. Na úkol nasazují 35 učitelů, doktorandů a studentů, Brno 8 a dva stážisty z USA, přidává se Kaiserslautern se 6ti vysoce kvalifikovanými asistenty. Každá škola s dílčími ideami.

Řešení

Na konci dubna 1992 se týmy tří škol setkávají ve zchátralém vinařském městečku Jaroslavice u Znojma, 1,5 km od rakouské hranice. Veliký posádkový renesanční zámek vyklidili pohraničníci téměř devastačně. Přesto v něm probíhá intenzivní pětidenní workshop. Pracovní nadšení stimuluje starosta sponzoringem sklepů. Myšlenky propojení asi 3O km širokého a 9O km dlouhého pásu území podél hranice od Vranovské přehrady po soutok Moravy s Dyjí vznikají spíše živelně - v soutěžní atmosféře studentů, jednajících kolegiálně lámanou angličtinou. Učitelé převážně jen moderují a syntetizují diskuze a skici - dlouho do noci. Studenti rozdělují hraniční pás přibližně na třetiny: pahorkaté, doznívající vinařské krajině na západě se sousedícími královskými městy Znojmo a Retz udělují název "Autonomia", střední, nížinná a pohostinná část dostává jméno "Hospia" a třetí, východní, malebná a výtvarná dietrichsteinsko - liechtensteinská krajina Mikulova, Valtic a Lednice "Artia". Iniciály tvoří logo regionu "AHA". Hlavním společným motivem atraktivity jsou různé formy turistiky: vinařská cesta proplétající sedlácké sklepní uličky se středověkými až klasicistními hrady a zámky a přírodními chráněnými oblastmi, vše se stále zjevnými rozdíly nedávné historie. Kongresová a kulinářská turistika. Tvrdá práce s množstvím grafiky a krátkých zásad řešení. Pracovní výstavka na zámku pro místní správu i rakouské zájemce. Pak práce doma. Na seriozních průzkumech a rozborech vedoucích k návrhu, přebírá hlavní práci TU W. Brno dodává podklady, data a varianty, Němci metodicky konzultují a objektivizují koncepci. Na podzim 1993 probíhá putovní workshop TU W a FA VUT. Autobusem podél navržené vinařské cesty s pracovními zastávkami na klíčových místech trasy. Rozdíly mezi oběma zeměmi jsou největší v zemědělství. Krajina je při stejné tvarovosti podstatně odlišná. Průměrná velikost rakouského hospodářství je 23 ha s malými pozemky a stromovou zelení. Na naší straně hospodaří bývalý Státní statek, nyní a.s. Znojmo na zcelených tisícovkách ha, na Mikulovsku býv. JZD, nyní s.r.o. na stovkách ha pod intenzivní závlahou z velké nádrže. Vesnice na obou stranách stagnující, ještě nedávno zde končil svět. O to rychleji nastupuje šedá ekonomika: Češi pracují v Rakousku, Rakušané nakupují levně u nás, v marketech bezcelního prostoru všichni. Sportovní a církevní události společné. Vzniká a rychle se realizuje řada společných příhraničních výstav: Znojmo - Retz, elitní Telč - Horn. TU W zpracovává průzkumy a analýzy a vytváří varianty návrhů. Brno syntetizuje hlavní myšlenky variant do finálního tvaru s jednoduchým dvojjazyčným komentářem. V zimě 1994 práce končí. V dubnu 1995 se koná vernisáž výstavy projektu v Hraničním zámečku mezi Lednicí a Valticemi. Zahajuje rektor VUT Brno s děkany urbanistických institutů Vídně a Kaiserslautern. Výstava pak putuje po několika městečkách podél hranice, na rektorátě VUT v Brně a evropské výstavě životního prostředí ve Vídni.

Ohlasy

Práce byla oceněna v Bruselu při přípravě otevření schengenského prostoru pro nové země EU. Hlavní řešitel za VUT byl vyznamenán zlatou medailí rektorem TU W. Katedra územního plánování ČVUT Praha zpracovala ve spolupráci s TU W podobný regionální plán pro krátký úsek hranice jižních Čech a Dolního Rakouska. Rakouský tým pak získal prestižní práci na projektu izraelsko - jordánského příhraničí.

Další vývoj

Tato stále aktuálnější problematika je na pořadu dne nejen na česko - polské hranici, ale ve vhodné historické chvíli i v nacionalisticky tvrdě oddělených státech jihovýchodní Evropy. Jsou to, žel, jen dnešní studenti, kteří se dočkají realizace plné integrace svých států.

Jádro a forma sídla, Sudice

15. března 2013 v 17:19 | Ivona Dlábiková |  Workshop
Vesnice Sudice je situována na tahu Ratiborz - Opava. Hlavní cesta vede přes náměstí, které kdysi obkolesovala skupina budov. Dnes stojí pouhých pár budov nekompaktně umístěných poblíž náměstí. Návrh spočívá v obnově náměstí jeko jádra vesnice a posílení osi kostel - škola, které tvoří dominanty vesnice. Náměstí budou lemovat budovy a vytvoří se špalíček. Náměstí tím získá kompaktní podobu jádra vesnice s doplněním o další funkce, především společenské. Do jádra města by přibudla kavárna, restaurace, nebo další zázemí kulturního žití. O posílení osi se postará nová sokolovna a na náměstí přibudne skulptura umístěná na osu kostel - škola. Ivona Dlábiková

Antikvariát,vetešnictví,bazar_upraveno

11. března 2013 v 18:15 | Markéta Knobová |  Workshop
Jak chápeme tyto pojmy ve vztahu s řešenou oblastí Prajska? V prvé řadě bylo naprosto nezbytné tyto pojmy jednoznačně definovat. Nápomoci nám byly slovní spojení charakterizující dané téma. Byly jimi využitelnost, adaptace, nepotřebnost, paměť místa, lidský otisk do krajiny a syntéza fragmentů. Pomocí definic předeslaných slov jsme vymezili pojmy pro nás zásadní: Antikvariát, vetešnictví, bazar.
Důležité pro nás také bylo vymezení hranic řešeného území. Stanovili jsme je jako spojnice významných českých a polských měst. Opavy, Ostravy, Bohumína a polské Ratibórze a Kietrzu. Určili jsme si jednoduchý koncept místa, a sice potlačení hranic mezi polskou a českou stranou. Naším cílem bylo vzájemné sepjetí obou oblastí. Jelikož se týmy skládaly ze studentů českých a polských, utvořili jsme pro řešení jednotlivých vrstev smíšené dvojice. Tím jsme získali odlišné pohledy na polskou a českou stranu. Po vymezení a určení jednoduchého konceptu území jsme přešli k definici našeho zadání.
V původním významu slova bazar se jedná o trh či tržiště. Na tomto místě nabízíme ke koupi věci, které již nepotřebujeme, které pozbyly svou funkci nebo nevíme co s nimi. Zde patří i antikvariát a vetešnictví. Toto pojetí jsme volně přenesli na fragmenty krajiny, objekty světské i duchovní, bodové, plošné a liniové prvky, které pro nás mají určitou hodnotu, ale nemají využití a sami volají po znovuobnovení.
Antikvariát chápeme jako tzv. rodinné stříbro. To nejlepší, co máme. A i když je třeba poničené a je potřeba ho opravit, má nezpochybnitelnou hodnotu pro všechny a je nutno ho chránit. Do této kategorie bezesporu patří vše, co je na seznamu přírodních i kulturních památek. Z řešené oblasti jsou to např. památkově chráněné: zaniklé tvrze (Bělá, Velké Hoštice), Hlučínské hradby, zříceniny hradů a zámků (zřícenina hradu Landek, zřícenina zámku v Tworkově a Nove Cerekewi), budovy bývalých zámků a hradů( Oldřišov, Hošťálkovice, Závada), zaniklé hornické štoly (Petřkovice), staré soubory špýcharů (Rohov, Štěpánkovice), areál historického statku a staré zemědělské stáje v Rohově), staré mlýny (Rozmice, Kobeřice), zaniklá stará škola ve Štěpánkovicích, stará hasičská zbrojnice v Kobeřicích, stará vodárna v Hlučíně, staré myslivny a hájovny (Bělá, Bolatice), bodový kulturní fragment krajiny tajemný kámen "bábovka" v Hlučíně, kamenný kříž v Bolaticíh, pomníky a památníky (Hošťálkovice, Sudice, Kravaře, Rozmice, Kobeřice, Hlučín, Darkovice, Bolatice), pietní místo židovského hřbitova v Hlučíně, boží muka (Dolní Benešov, Rozmice) a sochy (Velké Hoštice, Kravaře, Dolní Benešov). Dále se v antikvariátu mohou objevovat objekty nebo duchovní fragmenty, které (prozatím) nejsou pod ochranou památkové instituce nebo nejsou vůbec, ale dle našeho názoru mají pro řešenou oblast zásadní význam a to jak prostorotvorný, tak kulturní. Jsou to např. chybějící hřbitovy, hroby, pietní místa nebo památníky na místech připomínající důležité historické události.
Do kategorie vetešnictví jsme zahrnuli nepotřebné, památkově nechráněné objekty leč s hodnotou jen pro některé z nás. Jsou to především postindustriální opuštěné objekty (staré mlýny, lihovary a trafostanice), plošné fragmenty (lomy a pískovny), staré kulturní a společenské objekty (kina, kulturní domy, školy, radnice), prázdná nákupní centra a dopravní zařízení (železnice, opuštěné drážní budovy na trati, opuštěné drážní budovy s vodojemy). Nejvíce patrná je však linie fortifikační architektury. Zahrnuje v sobě především poválečné bunkry a zbytky hradeb. Na české straně území jsme zmapovali velmi kompaktní linii opevnění a definovali jsme dva na sebe navazující stavební úseky obranné linie. První tzv. Ostravská linie (MO-S) začíná nad Bohumínem a čítá celkem 42 objektů tzv. těžkého opevnění (z toho 40 dostavěných). Takto jsou označovány pěchotní a dělostřelecké sruby, dělotoče a dělostřelecké tvrze. Druhá tzv. Opavská linie (OP-S) navazuje u Smolkovské tvrze na linii Ostravskou a čítá 86 objektů (dostavěných pouze 34). Ostravskou a čítá celkem 86 objektů (dostavených je však pouze 34). Mezi nimi linii doplňují řopíky, malé střílny rozmístěné na strategických pozicích a také protitankové a protipěchotní překážky.
Za zmínku stojí také nemateriální elementy v "krajině" zastoupené zdejšími umělci, folklórem, vědci a dalšími významnými osobnostmi zařazené do kategorie bazaru.
Jako příklad jakým způsobem je možné využít tyto fragmenty architektury, jsme přistoupili k názornému řešení konkrétních objektů. Jejich volba nebyla náhodná, nýbrž racionální. Zformulovali jsme kulturní hodnotou analýzu. Vymezené území jsme rozdělili na shodné díly, možno přirovnat k šachovnicové struktuře, a tyto díly jsme hodnotili z hlediska jejich atraktivity. Při vyhodnocování jsme díly vybarvovali různými barvami, z čehož nám vyplynulo jasně definované území. Poté jsme vyhledali oblasti nejméně atraktivní a v nich chátrající objekty zmíněných kategorií zastoupené drážní budovou v Kietrzu, zemědělským statkem v Sudicích a prvkem pevnostní architektury - tvrzí ve Smolkově. U těchto objektů jsme naznačili možné směry jejich znovuobnovy a tím tak zaktraktivnění celého území. Pro další zpracování tohoto prvotního námětu řešení by mohla být modifikace políček abstraktních čtverců na konkrétní plochy kupř. správní (obce) a jako příklad dalšího postupu práce by mohlo být podrobné zmapování území a vytipování obnovy významných prvků nebo objektů, které by podpořily kulturní stabilizaci území.

Symbiotický domov kulturní stabilizace

10. března 2013 v 21:51 | Martina Mlčochová |  Workshop
Hlučínsko, neboli Prajzsko, se po staletí potýká s pohyby, přísuny a odsuny obyvatel, se změnami hranic a s tímto spojenou problematikou "domova". Ale co znamená pro zdejší domov? Je to pocit v nitru zakořeněný bez ohledu na momentální lokaci, je domov spojen s místem?
Při zamýšlení se nad tím, co tvoří symbiotický domov a jak by v této souvislosti bylo možné vytvořit kulturní stabilizaci, jsme se snažili vydefinovat pojmy - symbióza, adaptace, akceptace, reflexe, religiozita, nacionalita, domov, identita, generace, implantace a kulturní stabilizace. V několika pojmech nám byly nápomocné názory a výroky lidí, kteří se tímto problémem zabývají nebo ho vnímají. Pomocníky nám byli kupříkladu Václav Cílek a Zygmunt Bauman. Vydefinovali jsme si tři základní fragmenty, které ovlivňovaly a ovlivňují vývoj na daném území. Jedná se o fragmenty národnostní, politické a duchovní. Historicky kontinuální promíchávání a prolínání rozdílných národů a jejich kultur, zanechalo na zdejším území stopy, které nelze vyvrátit. Jedná se o stopy v pozitivním i negativním smyslu. Konfrontují se zde různé složky náboženství, kultury, politiky i národnosti v minimálně třech různých obdobách - česká, polská a německá. I přes tuto konfrontaci zdejší obyvatelé dovedou identifikovat svůj domov. Pokládáme za důležité, aby historie nebyla opomíjena a zapomenuta, ale aby byla základním stavebním materiálem pro obohacení zdejšího obyvatelstva. Dramatický vývoj událostí na zdejším území nutil obyvatele k neustálému pohybu - nemuselo jít o pohyb fyzický. Rozdělování a následné spojování vytvořilo svébytnou, ale zmatenou kulturu, ovlivněnou nestabilitou, z tohoto důvodu můžeme vysledovat pocity zapomenutí, křivdy či únavy.
Sledovali jsme pohyby hranic. Tak jako ve většině pohraničních situací se i zde za staletí vystřídaly mnohé národnosti, některé zde ponechaly stopy výraznější než jiné. Germáni a příslušníci Svaté říše římské byli předchůdci Slovanů, kteří zde zapustili své kořeny. Území se stalo součástí Velké Moravy, kdy se v jeho blízkosti stýkaly kmeny Holasiců, Slezanů a Vislanů. Zatímco Slezané s Vislany byli předchůdci království Polského, Holasicové připravili živnou půdu území Hlučínska. Ve 13. století bylo území napadeno mongolskými a rusko-polskými vojsky. Z především hospodářských důvodů (úbytek obyvatelstva důsledkem vpádu vojsk) byla země kolonizována Němci (Velká německá kolonizace). Hlavní jádro obyvatelstva měst bylo německé, nicméně obyvatelstvo jako celek bylo slovanské (nalezené listiny jsou v českém jazyce). V 16. století za vlády Habsburků byla část polského Slezska součástí země České koruny. Ze slezských knížectví byli v roce 1582 vyhnáni Židé. Mohli se uchýlit do Osoblahy, která nebyla podřízena císařskému ediktu o vyhnání. Za třicetileté války bylo území zdecimováno dánskými a švédskými vojsky, které zapříčinily velký úbytek obyvatelstva a zánik některých vesnic. Roku 1742 za vlády Marie Terezie byla větší část Slezska odstoupena Prusku. Následující léta docházelo ke stále většímu zapojování zdejších občanů do politického dění, lidé se přimkli k pruské ideologii. Do roku 1848 zde převládala zemská příslušnost a lidé se cítili být Slezany (český, německý, polský jazyk). Po roce 1848 dochází k národnímu uvědomění - především německé části obyvatelstva. Roku 1851 je němčina vyhlášena národní řečí a čeština a polština se stávají pouhými dialekty. Po válce (po roce 1918) se řešila tzv. hlučínská otázka - Prajzáci se odmítali připojit k Československé republice, cítili se být Němci. Tento proces byl spojen s velkými problémy, docházelo k ovlivňování obyvatel, nebylo možné uvádět národnost Moravci (kterou Hlučínští žádali). Ačkoli byla od roku 1920 čeština stanovena národním jazykem, zdejší mluvili moravsky, smýšleli prusky a odmítali dát své děti do českých škol. V roce 1921 stále zůstávají Češi národnostní menšinou - ač zastávají veškeré státní funkce. Vrcholným vyústěním těchto přetrvávajících problémů se staly v roce 1935 volby, kdy více než 70% voličů zdejšího území hlasovalo pro německé nacionalistické strany. Dne 8. října roku 1938 se Hlučínsko stává součástí Pruského Slezska - součástí Německa nikoli Sudet jako většina našeho pohraničí. Tento akt navrácení vypovídal o povědomí německé strany o příslušnosti obyvatelstva i území k Německu. Období po roku 1945 je charakteristické násilím, vyháněním a nepochopením. Němci byli odsunuti - po staletí zde usazení obyvatelé byli nahrazeni osídlenci z vnitrozemí, kteří si zde nikdy zcela nezvykli, nezakořenili a nebyli schopni přijmout zdejší kulturu. Nepřevzali historii ani hrdost ke Slezsku.
Rozebírali jsme námi stanovené stěžejní fragmenty zdejšího území. Z hlediska fragmentu národnostního je jedním z nejzřetelnějších prvků jazyk. Česká část území je specifická i z pohledu celé České republiky. Zdejší obyvatelé, tzv. Prajzáci mohou vlastnit dvojí občanství - české i německé. Toto privilegium je známkou toho, jak silný byl a stále je vliv německé kultury na zdejší oblast. Polština, ačkoli za humny, zde nemá tak silné zastoupení jako již zmíněná němčina. I přesto je zde prolínání tří jazyků záležitost podstatná a výrazně spojující.
Mezi politické fragmenty jsme zařadili různorodost zemědělství podmíněnou historicky rozdílným vývojem na české a polské straně území. Zatímco je česká strana hranice, důsledkem kolektivizace zemědělství, rozdělena na větší zemědělské celky opracovávané většími družstvy, na polské straně ještě můžeme vidět drobné rozparcelování, vhodné pro individuální zemědělské účely.
Jako velmi negativní politický fragment vnímáme různorodost legislativy na české a polské straně. Z tohoto důvodu může docházet k životu ohrožujícím okolnostem. Především vezmeme-li v potaz zdravotnictví, které je právě kvůli již zmíněné legislativě na obou stranách hranice pro druhý národ nedosažitelné - případně dosažitelné za velmi nevhodných podmínek - stává se legislativní hranice neprostupnou bariérou.
Uvažovali jsme nad tím, jaké jsou příčiny vzájemného setkávání mezi Čechy a Poláky, za čím lidé jezdí na druhou stranu hranice? Zatímco Češi vidí za hranicí možnost výhodného nákupu kvalitních potravin, Poláci jezdívají do Čech za turistikou.
Při duchovních fragmentech jsme se pak snažili vyznačit prvky duchovní kultury, které vnímáme jako významné. Vyznačili jsme hřbitovy, kostely, zámky a zříceniny. Při vzájemném prolnutí veškerých těchto kulturně duchovních aspektů můžeme vidět, že celé území je jimi prolnuto.
V rámci vyhodnocení námi řešených rozborů území a stanovených tří stěžejních fragmentů jsme se zabývali tím, jak pomocí drobných impulsů pomoci symbióze zdejšího území. Z národnostního hlediska vidíme šanci v prohloubení jazykového vzdělání - především v rámci výuky základních škol formou vícejazyčných tříd apod. Dále by bylo vhodné posílit možnost zajímat se o vzájemnou nacionální historii, v dnešní době zde funguje řada spolků, které se touto tématikou zajímají, prohloubení této činnosti by byla jistě žádoucí. Z duchovního hlediska by bylo vhodné provádět mše ve vícejazyčném provedení, zároveň putování po religiózním bohatství - putovní mše po místních kostelech na polské i české straně hranice. Z politického hlediska by bylo jistě vhodné umožnit bezproblémovou komunikaci kolem oblasti hranice v rámci rychlých zásahů zdravotních a bezpečnostních složek. Důkladnějším propojením pomocí autobusových a vlakových spojů by bylo území rychleji přístupné a tudíž atraktivnější.
Jako příklad jakým způsobem je možné připomínat důležitost společné historie i s přihlédnutím na vzájemné přiznání si chyb a křivd sobě si způsobených během staletí, vytváříme prvek, který má symbolizovat životy již zapomenuté, ale ne nedůležité. Prvek různě uspořádaných pomníků na pomezí hranice symbolizuje vzájemnou neodlučitelnou minulost, přítomnost i budoucnost. V rámci duchovních fragmentů naznačujeme duchovní cestu konanou vícejazyčně po kostelech v řešené oblasti na obou stranách hranice. Jako poslední fragment umísťujeme křehké prvky do krajiny. Skleněné plastiky se symbolem zvonu z naprasknutého skla mají symbolizovat křehkost zdejší kultury, mizející vzájemné historie - tomuto zvoní hrana ve skleněné skořápce.


Zdroje:
Historické pozadí. In: [online]. [cit. 2013-03-10]. Dostupné z: http://www.hultschiner- soldaten.de/__cz/hintergrund.php

CHOCHOLATÝ GRÖGER, Franz. Krátký přehled dějin Slezska a národnostní otázky regionu. In: [online]. [cit. 2013-03-10]. Dostupné z: http://nassmer.blogspot.cz/2009/09/kratky-prehled-dejin-slezska.html

ŠTĚPÁN, Petr. Vývoj českého území. In: [online]. [cit. 2013-03-10]. Dostupné z: http://vlast.cz/vyvoj-ceskeho-uzemi/

SEMOTANOVÁ, Eva. Historická geografie českých zemí. Praha: Historický ústav, 1995, 293 p. Práce Historického ústavu AV ČR, sv. 16. ISBN 80-852-6873-6.


Martyna Zawitowska (Opole)
Warsztaty w Czechach trwały od 22-25.11.2012r. W warsztatach wzięli udział studenci wydziału Architektury i Urbanistyki Politechniki Opolskiej, Politechniki Śląskiej oraz Uniwersytetu Ostravskiego. Politechnikę Opolską reprezentowały studentki 3 roku: Husarek Agnieszka, Jurek Katarzyna, Kalita Dorota, Paradowska Lilianna, Penkala Klaudia i Zawitowska Martyna oraz trzech prowadzących : prof. Piotra Obracaja, dr Marcina Spyrę, mgr Mariusza Tenczyńskiego.
Pierwszy dzień na warsztatach polegał na przedstawieniu prezentacji, które miały być przygotowane jeszcze przed ich rozpoczęciem. Każda z grup polskich oraz czeskich prezentowała zebrane informacje na temat opracowywanego terenu. Zajmowaliśmy się Euroregionem Silesia, czyli terenem przygranicznym, częściowo należącym do Polski, częściowo do Czech. Rzecz działa się w Ostravie. Później podzielono nas na grupy, z których każda zajmowała się innym tematem i do każdej należało dwóch studentów z Polski( jedna osoba z Gliwic i jedna z Opola) oraz kilku Czechów. Opracowywałyśmy takie tematy jak: antykwariat, socjo-eko-ton, symbioza kultur, jądro obce, zrównoważony rozwój i dworki/gospodarstwa.
Kolejnego dnia odbyła się wycieczka objazdowa po miejscowościach należących do Euroregionu Silesia , które były przedmiotem opracowania. Zwiedziliśmy wtedy mi. Śląskie Muzeum Ziemskie, Zamek w Tworkowie, Zamek w Raciborzu.
Tego dnia warsztaty przeniesiono do Opavy.
W sobotę odbywały się zajęcia w grupach, które trwały do rana kolejnego dnia. Podczas których opracowywaliśmy i konsultowaliśmy tematy warsztatowe, które zaowocowały prezentacjami końcowymi, przedstawianymi w środę.

Udział w warsztatach pozwolił nam rozwinąć horyzonty na polu urbanistyki miast przygranicznych oraz poznać system działania zagranicznej uczelni .


Martyna Świerczyńska
W listopadzie 2012 roku grupa studentów uczestniczyła w warsztatach mających na celu przybliżenie problematyki związanej z terenem pogranicza Czech i Polski.
Temat, który z początku wydawał się łatwy do zrozumienia i opracowania, w miarę rozwoju pracy, stawiania kolejnych pytań i tworzeniu różnego rodzaju analiz, okazał się niezmiernie skomplikowany. Wszystkie narodowości, władze, umowne zasady, przepisy, które przewijały się przez te ziemie przez bardzo długi okres czasu, aż do teraz, odcisnęły na nich silne piętno tworzące poczucie sztucznie wytworzonej odrębności, która w miarę upływu czasu coraz bardziej się pogłębia.
Teren przedzielony jest niewidzialną, aczkolwiek niezmiernie silną linią (granicą dwóch państw), która oddziela to, co w naturalny sposób było i nadal jest ze sobą połączone. My jako mieszkańcy obydwu stron, którzy wspólnie zastanawiają się nad własnym pochodzeniem i językiem, odnajdujemy wspólne mianowniki po przeciwnych stronach granicy.
Analizując pojęcia takie jak symbioza, adaptacja, refleksje, implantacja, tożsamość, religijność, duchowość w kontekście tego regionu zagłębialiśmy się w historię starając się zrozumieć swoisty kocioł kulturowy. Odnaleźliśmy w nim potencjał i miejsce na rozwój. Pracując wspólnie w grupach zaczęliśmy rozumieć znaczenie słowa euroregion.
Granica, która wcześniej była dla mnie czymś naturalnym, nagle stała się przeszkodą, rzeczą która zaburza pewien naturalny przepływ. I wtedy powstało pytanie, a właściwie zadanie, co zrobić, żeby historia nie poszła w niepamięć, żebyśmy znaleźli sposób na pielęgnowanie i rozwój pogranicza, zacierając dawne błędy i uprzedzenia.
Staraliśmy się to osiągnąć poprzez skoncentrowanie się na integracji obydwu narodowości , zarówno przez język (m.in. tworzenie szkół wielojęzycznych) jak i religijność, duchowość. Symbolem duchowej wspólnoty miałby być cmentarz biegnący wzdłuż granicy pokazujący przynależność do ziemi ponad granicami oraz szklane dzwony z popękanego szkła przypominające mieszkańcom o kruchości lokalnej kultury.
Najcenniejszą wartością jaką mogliśmy wynieść z tych warsztatów była dyskusja, wzrost świadomości i próba zrozumienia swoistego ekotonu jakim jest teren pogranicza Czech i Polski, jego charakteru i problemów z jakimi musimy się zmierzyć aby zintegrować mieszkańców dając jednocześnie szansę na rozwój i odkrycie ogromnego potencjału, który tkwi w tym terenie.

Literatura

9. března 2013 v 12:53 | MartiN
Posílám přehled literatury (můžete dále doplňovat ve formátu dle české ISO normy):

CHRÁSTECKÝ, M. Hlučínsko, Valticko, Vitorazsko... podobná minulost. Hlučín: Muzeum Hlučínska, 2008. 241 s. ISBN 978-80-254-3581-6.
VANÍČKOVÁ, V. - DOKOUPIL, L. Encyklopedie Slezska - I. a II. díl. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 2002. ISBN 80-7042-561-X.
MEIER, K. a kol. Udržitelný rozvoj území. Praha: Grada Publishing, 2012. 253 s. ISBN 879-80-247-4198-7
SCHMEIDLER, K. a kol. Sociologie v architektonické a urbanistické tvorbě. Brno: PC-DIR, 1997. 292 s. ISBN 80-85895-11-0
NĚMEC, J. Urbanistické plánování regionů. Praha: ČVUT, 1992. 96 s. ISBN 80-01-00843-6
SÝKORA, J. Územní plánování vesnic a krajiny. Praha: ČVUT, 2002. 226 s. ISBN 80-01-02641-8
ČAPKA, F.-SLEZÁK, L.-VACULÍK, J. Nové osídlení pohraničí českých zemí po druhé světové válce. Vyd. 1. Brno : Akademické nakladatelství CERM, 2005. 359 s. ISBN 8072044192.
KOVAŘÍK, D. Demoliční akce v českém pohraničí v letech 1945-1960: disertační práce. Brno : Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, 2009. 190 s. Vedoucí disertační práce: Jiří Malíř.
HNILIČKA, P. Sídelní kaše: otázky k suburbánní výstavbě kolonií rodinných domů. Brno: Era, 2005. 131 s. ISBN 80-7366-028-8.
MAIER, K. Právní nástroje a reálné možnosti ovlivnit suburbanizaci. in Sýkora, L. Suburbanizace a její sociální, ekonomické a ekologické důsledky. Praha: Ústav pro ekopolitiku, 2002. 191 s. ISBN 80-901914-9-5.

Kam dál